Naposled aktualizováno 10. 01. 2011.

Zpracování videa z DV kamery

Úvod

Protože zpracování videa z DV kamery je téměř totožné s úpravou videa získaného pomocí TV karty nebo z DVD, budu se na tyto návody často odkazovat. Pokud hledáte relativně jednoduchý ale kvalitní převod DV videa na DVD, podívejte se na tento návod. V tomto článku dannou tematiku rozeberu trochu hlouběji a zaměřím se na specifické vlastnosti videa z DV kamer. Opět bych celý postup zpracování DV videa mohl rozdělit do několika kroků:

  • 1) Zkopírování videa z kamery do PC
  • 2) Zpracování videa v editoru
  • 3) Export videa nebo použití frameserveru
  • 4) Komprese zvuku a obrazu
  • 5) Vytvoření DVD nebo CD s videem

Nahrání videa do počítače

Prvním problémem je, jak dostat video z digitální kamery do počítače. První podmínkou je patřičný hrdware, kterým je FireWire řadič (některé kamery používají pro přenos videa i USB, ale je to nestandardní a problémové). Někdy se FireWire také nazývá IEEE 1394, i.link, DV Link a podobně. U novějších počítačů již bývá integrovaný na základní desce, je také součástí některých zvukových karet (SB Audigy) nebo střihových karet. Samostatně se dá koupit již za cenu okolo 500 Kč bez DPH. K FireWire řadiči připojíme kameru speciálním kabelem, který ale může mít na straně kamery různé konektory. Proto si při koupi kabelu vemte raději kameru sebou. Připojení i odpojení kabelu lze provádět i za běhu počítače. Pokud kameru připojíte a zapnete, měl by to systém okamžitě zaregistrovat a zobrazit o tom zprávu. Pokud máte povolený autorun (což je výchozí nastavení), vyskočí na Vás okno s nabídkou možných akcí. Windows se Vám pravděpodobně budou snažit vnutit ke stažení videa z kamery program Movie Maker, ale tomu bych se raději obloukem vyhnul. Ve výchozím nastavení totiž soubory automaticky překonvertuje do nekvalitního formátu WMV a navíc ještě tvrdí, že to je nejvyšší kvalita. Proto okno s nabídkou akcí raději zavřete a spusťte si vlastní program pro zkopírování videa na harddisk. Tomuto procesu se někdy nesprávně říká grabování nebo ripování. To ale není výstižné, protože ve své podstatě pouze kopírujeme obsah videokazety bez jakýchkoliv změn na disk počítače.

WinDV

Zkopírování nahrávky z DV kamery na disk umí každý slušný video editor, ale já nejraději používám malý český freeware program WinDV. Ovládání je velice jednoduché a nastavuje se pouze pár parametrů. Program automaticky rozdělí nahrávku na menší soubory podle jednotlivých záběrů. Po kliknutí na Config... najdeme několik důležitých parametrů k nastavení. Položka Max AVI size určuje maximální počet snímků v jednom souboru. Výchozí hodnota odpovídá 15 minutám u normy PAL. Poté se video automaticky rozdělí na další část, i když záběr pokračuje. V menu Date/time můžete nastavit masku pro automatické pojmenování souborů podle data a času. Položka numbering digits udává počet číslic na konci názvu souboru. O řádek výš vidíme, jak bude název videa vypadat. Nejdůležitější je ale nastavení type-1 nebo type-2. DV AVI type-1 má nestandardně spojený obraz a zvuk a proto některé programy (VirtualDub, AviSynth) nedokážou zvuk zpracovat. Proto doporučuji používat type-2, který obsahuje standarní zvukovou stopu a nejsou s ním žádné problémy. Nevýhodou je to, že zabírá na disku o trochu víc místa (cca o 10 MB za minutu). Zbylé parametry není třeba měnit. V hlavním okně již pouze zadáme cestu a název pro uložení a klikneme na Capture. Jakmile nyní spustíte na kameře přehrávání, začne se video ukládat na disk. Jedna hodina zabere přibližně 17 GB.

Jestliže máme video na disku, budeme jej také chtít přehrát. K tomu potřebujeme DV dekoder. Na Vašem počítači již pravděpodobně bude DV dekoder od Microsoftu. Ve výchozím stavu je ale nastavený pouze na poloviční rozlišení, proto za pomoci nějakého vhodného přehrávače (WMP 6.4, MPC, ViPlay, MV2Player) změňte jeho nastavení. DV video dokáže dekódovat také FFDShow. Pokud chcete aby Vám FFDShow umožnil otevřít video i ve VirtualDubu, je nutné spustit konfiguraci pro VfW rozhraní a v menu Decoder -> Kodeky povolit dekódování DV (přes libavcodec). Další možností je stáhnout a nainstalovat demo DV kodeku od MainConceptu nebo opensource DV kodek Cedocida. Při zpracování se téměř určitě budete potýkat s prokládáním videa, takže doporučuji nastudovat tuto problematiku. Pokud bude Vaším cílem DVD, je vhodné prokládání zachovat, ale stejně je dobré vědět, o co se jedná a která omezení z toho plynou. Teď již zbývá pouze video sestříhat, přidat titulky a přechody a výsledek zkomprimovat. Případně jej lze nechat ve formátu DV a pomocí programu WinDV nahrát zpět na kazetu. To ale umožňují pouze některé kamery.

Při přehrávání nebo editaci DV videa na počítači Vás pravděpodobně překvapí jeho velmi špatná kvalita. Zčásti to bude způsobeno prokládáním, o kterém jsem se již zmiňoval, ale video z amatérských kamer je opravdu velmi špatné, obzvlášť pokud je pořízené při horším světle. Kamery používají malé nekvalitní CCD snímače, které generují obrovské množství šumu. Čím méně je světla, tím víc musí kamera zesilovat signál ze snímače a tím samozřejmě zesiluje také šum. Na serveru TVFreak vyšel poměrně podrobný článek, jak se se šumem vypořádat. Běžné CRT televize šum díky své neostrosti poměrně slušně zamaskují, ale přesné zobrazovače jako počítačový monitor nebo plasmové a LCD televize zobrazí obraz takový jaký je - tedy špatný. Bohužel při tvorbě normy pro digitální video byla prioritou cena a ne kvalita. Následné problémy s poměrem stran zmíněné na konci článku jsou také dědictvím této normy. Pokud byste chtěli pořídit kameru s kvalitním záznamem, bude se cena pohybovat okolo 100.000 Kč.

Nelineární střih videa je poměrně náročná práce a existuje nespočet různě komplikovaných programů k tomu určených. Bohužel žádný kvalitní editor pro Windows není k mání zdarma. Pokud o nějakém víte, dejte mi vědět. Uživatelé Linuxu asi nejspíš použijí Kino nebo Cinelerru. Nějaký jednoduchý video editor často dostanete zdarma při koupi FireWire karty. Z levných a jednoduchých programů pro Windows jsou nejpoužívanější Ulead Video Studio a Pinnacle Studio, moc toho ale neumí. Poloprofesionální programy již nabídnou daleko více užitku, ale jejich cena se pohybuje v řádu desítek tisíc. V této kategorii jsou nejoblíbenější Sony Vegas, Adobe Premiere, Ulead Media Studio nebo MainConcept MainActor (k dispozici i pro Linux). Podle mého názoru je nejlepším z nich Vegas. Podrobný návod na jeho používání najdete na stránkách TVFreak.

Jakmile máte vše sestříháno a připraveno, považuji za nejvhodnější vyexportovat video v DV formátu. Pokud použijete smart rendering, tak se budou přepočítávat pouze ty části videa, kde došlo ke změnám. Pokud jste ale nějak pozměňovali celou nahrávku, mohla by dvojitá komprese do ztrátového DV kodeku zbytečně zhoršit kvalitu. V tomto okamžiku přijde vhod buďto export pomocí bezztrátových kodeků (HuffYUV, CorePNG, MJPEG2000, FFV1, Lagarith), které ale potřebují hodně místa, nebo použití frameserveru. Frameserver je program nebo plugin, který předává nekomprimovaný obraz mezi dvěma video editory a stačí mu pouze pár megabajtů místa na disku. S Vegasem spolupracuje Pluginpac Frameserver, který vytvoří malý AVI soubor. Ten je možné otevřít v naprosté většině přehrávačů nebo editorů, třeba ve VirtualDubu nebo AviSynthu. Hlavním důvodem pro použití frameserveru namísto exportu do AVI je většinou nedostatek místa na disku. Pro zpracování hodinové nahrávky budete potřebovat okolo 40 GB volného místa. Při použití HuffYUV to bude ještě více. Toto řešení ale má oproti frameserveru své výhody. Při použití exportu do DV nebo HuffYUV je zpracování při dvouprůchodovém komprimování rychlejší. Video se totiž renderuje pouze jednou (při exportu), kdežto při použití frameserveru se musí renderovat dvakrát (při obou průchodech).

Od tohoto místa je již další postup zcela analogický se zpracováním videa zachyceného pomocí TV karty. Proto Vás odkáži na tento návod, kde je popsána komprese do MPEG-4 a vypálení na CD nebo komprese do MPEG-2 a vytvoření DVD. Při zpracování DV videa je ale nutné dát si pozor na jednu jeho vlastnost. Rozměr záznamu je stejně jako u DVD 720x576, ale poměr stran je definovaný buďto jako 4:3 nebo 16:9. Pokud tedy vytvářím z DV záznamu DVD, není nutné rozměr (rozlišení) nijak upravovat. Naopak pokud chci video zkomprimovat do jiného formátu, je vhodné převést jej na rozměr se čtvercovými pixely. To znamená, že poměr výšky a šířky v pixelech odpovídá poměru stran. Nabízí se buďto 768x576, což je ale zbytečné plýtvání, takže potom přicházejí v úvahu rozměry 720x540 nebo 640x480. Formát MPEG-4 a kontejnery MP4 a MKV sice umožňují definovat i nečtvercové pixely, ale zaprvé je jejich používání principiálně špatné a zadruhé není tato vlastnost obecně podporovaná a video se proto může zobrazovat zdeformované. Dobré řešení bohužel neexistuje, každé má své nevýhody.




Pokud máte nějaký dotaz nebo přípomínku, neváhejte mě kontaktovat.